Thursday, June 28, 2007

Auto

Protože máme přidělené bazény strašně daleko od apartmánu, byli jsme naší firmou donuceni si okamžitě koupit auto. Zpočátku nás vozili do práce oni, ale to je brzy přestalo bavit. Původně to mělo být tak, že nám našli 4 auta, ze kterých si vybereme. Jenže pak se z toho vyklubalo jen jedno a měli jsme na výběr, že si ho buď okamžitě koupíme nebo se máme druhý den do práce dopravit jak chceme. Takže nám takhle vybrali auto oni a má to pár chybek. Navíc jeden apartmán si nějak po haluzi našli auto sami a mají ho tak o 2 třídy lepší za stejnou cenu. Naše auto je Ford Probe z roku 1991, najetých nějakých 150 000 mil, 2.2l motor, automatická převodovka a bohužel bez klimatizace, což je ten největší problém. Druhý je, že to je pěkně malý sporťák, což nám vůbec nevyhovuje. Sice to má celkem velký kufr, ale to nám moc nepomůže. Stálo nás 700USD, 150 značky a 130 pojištění na první měsíc. Ale hlavně že máme výsuvná světla!


Auto se koupilo relativně bez diskuze, byl u toho jen Michal a stejně ho postavili před hotovou věc. V USA jsou značky na auto nějak na osobu, takže majitel si odmontoval svoje a nám tam naši supervisoři dali nějaké dočasné staré (tudíž neplatné). To proto, aby se s tím autem dalo přejet hned ten den. Ještě řekli, že pojedou těsně před a za naším autem, ať ty značky nikdo nevidí, je tam totiž velkým písmem rok vystavení značky. Takže takhle přejeli půlku Richmondu, ale pak z vlastní zdechlosti řekli Michalovi, ať nás ostatní už klidně vyzvedne. No a samozřejmě, že jsme potkali policajty.

Na poprvé nás ještě pořádně neviděli, ale při zpáteční cestě si nás už paní šerifka odchytla. Jela přímo za náma a začala na nás blikat majáky. Protože jsme zrovna stáli na křižovatce, tak jsme nevěděli kam zastavit ke kraji. Proto si paní pomohla megafonem a začala na nás něco pokřikovat, ať zastavíme u kraje. To už nám i lidi z okolo stojících aut říkali, že musíme ke kraji. Takže jsme na červenou odbočili, zastavili ke kraji, vyklepaní položili ruce na palubní desku a čekali na paní šerifku. Paní přišla, odnesla si do auta všecky naše doklady, kupní smlouvu, pasy a oznámila nám, že toto auto je kradené a nepojištěné. Na mezinárodní řidičák se dívala celkem nevěřícně, ale pak si to někde ověřila a uznala to. Argumenty, že zítra to auto jdem přihlásit a pojistit vůbec nepomohly. Po asi 15min ji přijel na pomoc kolega, takže tam kolem nás už stály dvě blikající policajní auta. Tento policajt si to nechal vysvětlit a narozdíl od paní policajtky vypadal, že nám věřil a dokonce nám po chvíli dovolil sundat ruce z palubní desky :) Ale když jsem mu chtěl podat pas z kufru, tak si to radši šel najít sám, neexistuje abychom vystoupili z auta. Volali jsme naší supervisorce a ta říkala, že už jede za náma to pořešit. To policajty uklidnilo a začali nás prohlédávat. Jak jsme se později dozvěděli, kdyby naše šéfka nepřijela, tak nás zavře aspoň na den.

Potom, co se nás policajt zeptal, jestli vezeme nějaké pistole, pušky, brokovnice a bazooky (fakt nekecám, ptal se na bazooky!), mohl první z nás vystoupit z auta. Venku si ho otočili, ruce na kapotu a začalo prohledávání včetně všech kapes. Pak šli ostatní a zase stejná procedura. Poté nám prohledali baťohy, Nikolovi dokonce rozbalovali posmrkaný papírový kapesník, kdyby tam snad něco bylo. A Orbitky v krabičce vyvolaly velké podezření, to se tady neprodává, takže se taky museli podívat dovnitř, jestli to jsou fakt žvýkačky.

V tuto dobu už naštěstí přijela naše supervisorka a začala to s nima nějak řešit. Nafasovali jsme celkem 3 pokuty, 2 Michal jako majitel a řidič a jednu supervisorka, protože to byly její staré značky. Pokuty nám naštěstí slíbila zaplatit firma. Přijela odtahovka a naše autíčko, které jsme vlastnili asi 10h nám odtáhli na policajní parkoviště. Už jsme tam s policajtama byli asi 1,5h a celkem se uvolnili, takže jsme je uzemnili, když jsme se zeptali, jestli si můžeme vyfotit odtahované auto :) Tím jsme se asi stali celkem zajímavými chlápky, protože i náš šéf chtěl tu fotku, že si ji dá v kanceláři na stěnu :) Škoda jen, že se nechtěli policajti vyfotit s náma.


A aby té srandy nebylo málo, tak cestou domů zjistil jeden z naších šefů, že ty pokuty nejsou napsané na Michalovo jméno, že je jenom podepsal, ale jsou na jméno bývalého majitele :) a že prý tady platí něco takového, že když tam je chyba, tak to člověk nemusí platit. Každopadně na naše jméno pokuta není a bývalý majitel zase nic nepodepsal :)

Za dva dny se nám auto dostalo zpátky do rukou a začali jsme se rozvážet na bazény. Tohle je pořád v řešení, protože máme bazény strašně rozházené a strasně daleko. Takže denně najedeme minimálně 120mil a strávíme v autě 3h. Pokud se teda někde na těch šílených dalničních křižovatkách neztratíme. Sice to je líp značené než u nás, ale i tak se občas stane, že to naráz uhne bez upozornění dopředu. Takhle jsme se dostali do downtownu (centrum) a jeli na bazén po cestě, kde bylo asi 50 stopek. Oni totiž nemají hlavní cesty, takže když tam nejsou semafory, jsou tam ze všech 4 stran stopky. Za týden, co máme auto, jsme najeli asi 1200km. Zatím se nám podařilo vyhádat nějaké peníze na benzín a ještě se nám musí vylepšit rozvrh, aby se to dalo zvládat. Jinak to celé leto nepůjde.

Nebylo by to naše auto, aby hned další den nenastal nějaký problém. Povedlo se nám totiž nějak seknout automat, takže nešlo přeřadit z parkingu, abychom se mohli někam rozjet. Už jsem chtěli zoufale volat odtahovku, ale nakonec se to umoudřilo a nějaká kombinace brzdy a startovaní to uvolnila a zase šlo řadit. O pár dnů později jsme zjistili, že tady v tom počasí není možné odmlžit auto za deště, takže se musí všecko utírat ručníkem. No a ještě nás štve, že to topí vpředu na nohy, přestože je všecko vyplé. To musíme nějak vyřešit a hned to bude lepší :)

btw pro automobilové nadšence, umí to řadit i manuálně první 3 stupně, takže to pak funguje jako sekvenční převodovka a je to celkem dělo, když to má 2.2l motor ;) Spotřeba je něco mezi 8-10l benzinu, tak to není tak strašné. Galon = 3.8l stojí kolem 2.8USD

Tuesday, June 26, 2007

Kdepak to pracujeme?

Bazénů se nám střídá dost, takže jen pár na ukázku. Máme je strašně rozházené po půlce Richmondu, takže tam musíme jezdit autem (o našem sporťáku bude další příspěvek, protože to je vážně neuvěřitelná story..).

Tohle je zatím největší jedno plavčíkový bazén. A byl přidělen natrvalo mně. Ale aspoň mám stabilní rozvrh, což je úžasné.

Tohle je naopak jeden z nejmenších bazénů. A je to jediný bazén, který má kolem sebe plot s ostnatým drátem. Leží totiž v solidním černošském ghettu, ale na bazén chodí stejně jen děcka, tak se není čeho bát. Navíc plavčík má solidní autoritu :)

První bazén s lidma, ostatní jsem fotil ráno, kdy tam jěště nikdo nebyl.

Jeden z větších bazénů, dělají tam 3 lifeguardi na jednou a ještě je tam manager, který šéfuje a dělá recepční a kontroluje lidi, jestli mají parmanentky - pool pass.

Lifeguard on duty

Typická Amerika

Zatím jsem ještě neviděl klasický školní autobus jak ze Simpsonů, ale i ten novější je pěkný a má něco do sebe:


Všichni víme, že amící jsou strašní nacionalisti, takže proč by neměli trvale zabodlou státní vlajku ve stromě před barákem:

Kdepak to bydlíme?

Bydlení je úplně super, fakt pěkné, příjemná lokalita, bezpečné okolí, Wal-Mart jen asi milí daleko, 1$ shop za rohem (všecko za dolar a někdy fakt neuvěřitelné věci, třeba opalovací krém s 30kou faktorem, který u nás stojí 14O Kč) a tolerantní sousedi ;) zatím si nikdo nestěžoval a už by myslím aj bylo na co...

Tady se můžete podívat na mapu.

Tohle je náš baráček, jsou to 4 byty v jednom vchodě

Na první pohled jsme si mysleli, že jsme se octli někde v Anglii a ne v USA..

..ale Amerika je hned za rohem, tohle je normální cesta Richmondem. Richmond totiž není město, ale je to buď dálnice, obchod nebo les. A je fakt šíleně obrovský a roztáhlý

Standartní křižovatka, semafory na druhé straně. Ale je na ně mnohem líp vidět

Kousek od nás to zas vypadá jak v nějaké chatové oblasti, bydlí tam vyloženě v lese

Wednesday, June 20, 2007

New York

Místo nudného spánku během čekání na další let, jsme se hecli a vyrazili na Manhatten. V tu dobu bylo u nás asi 4 ráno. Ale byli jsme celkem dost natěšení na mrakodrapy, tak to nebyl problém. Teda aspoň z počátku ;) Dostali jsme se na metro, rozluštili jejich systém (teda ne úplně, ale dojeli jsme tam kam jsme chtěli) a vyrazili. New Yorské metro je totálně šílené, je strašně malé, složité, staré, ošklivé, nejsou tam eskalátory a je tam neuěřitelné vedro.Po necelé hodince jsme se dostali na Manhatten, vylezli ven a zůstali civět. Jakože mrakodrapy jsou velké, ale ulice jsou celkem malé, samé taxíky neuvěřitelné délky (kdo zná Passata, kterým jsem dřív jezdil, tak vězte, že ten byl uplná nákupní taška oproti newyorským taxíkům), všichni tam z nějakého neznámé důvodů troubí a všude jsou pytle s odpadky. Do toho fakt podivný vzduch (spíš puch), teplé proudění z kanálů, naprosto různorodí lidi a totální chaos. Vyrazili jsme na procházku po horním Manhattenu pod Central Parkem (zastávka na Lexington Avenue) a došli jsme až k Empire State Buildingu, na který jsme se za pouhých 18USD podívali nahoru na vyhlídku. Nahoře to bylo super, akorát tam brutálně fučelo, takže jsme to zas tak neprotahovali. Pak jsme šli už jen rovnou na metro, protože bylo u nás asi 8 ráno a už jsme to fakt nidko nedávali. Taky jsme si říkali, že cestou zpátky nesmíme usnout. Samozřejmě, že do 5 minut první spali. Ale naštěstí jsme se ve spaní tak nějak střídali a lidi na nás byli všeobecně strašně hodní a všude nám radili. A řekl bych, že jsme se zbytečně obávali problémů, horší než v Praze to nebylo.

Sunday, June 17, 2007

Let

Letět s British Airways nebylo vubec špatné, protože se vážně projevilo, že to není žádný low cost dopravce. V letadle bylo dost místa, resp. asi jak v autobuse, ale čekal jsem horší. Jídla bylo dostatečně (Nikola: "Akorát Lucce jako vždy nestačilo.") a dokonce se dalo i celkem jíst, přestože Britská kuchyně se na něm podepsala. Ale aby všecko nebylo tak idylické, tak problémy začaly už v Praze. Nejdřív paní na přepážce asi půl hodiny vyplňovala naše údaje, protože elektronický systém zklamal. Tohle byla hlavně chyba agentury, u které jsme si kupovali letenky. Pak mělo naše letadlo hodinu zpoždění, tudíž jsme si trochu museli pohnout v Londýně na přestupu. Což mělo za následek nenaložení naších kufrů :( Takže jsme si v New Yorku vystáli pořádnou frontu, aby nám paní oznámila, že je jí to velice líto a že nám je pošlou FedExem v úterý. A jako odškodné nám dají 50USD při zpáteční cestě. No aspoň něco. Ale nebylo vůbec příjemné poslouchat, jak vyvolávají v New Yorku naše jména, protože nikdo tomu šílenému rozhlasu nerozumněl, co se vlastně děje. Pak jsme konečně mohli vyrazit na Manhatten :) Neměli jsme totiž přípoj a museli čekat až na ranní let do Richmondu. Vrátili jsme se někdy ve 3 ráno a pokusili se to zalomit na letišti na zemi, ale díky klimatizaci tam byla taková zima, že jsme jen akorát vymrzli a moc toho nenaspali.


Londýn z vrchu, typické anglické počasí a na fotce vidíte Millenium Dome (to bílé kulaté) a mrakodrapy finanční čtvrti