Kings Dominion

Kings Dominion je obrovský zábavní park se spoustou užasných horských drah kousek za Richmondem. Všichni naši známí už tam byli a každý to jen chválil, že se to za těch 50USD určitě vyplatí. Nakonec jsme se tam dostali i my a je to vážně super. Nejhorší je první roller coaster a pak už si člověk zvykne a zvládne všecky. Akorát my jsme jako první šli na dřevěnou dráhu (taková jako je v Krok za krokem) s tím, že nemůže být tak strašná, když je ze dřeva. Ale byla téměř nejhorší ze všech, protože to vůbec nešetří a tomu dřevu se nedá věřit. Zvlášť když jde vidět z jakých špejlí je postavená a že to místy hnije

Volný pád...

Tohle je na 3D Sponge Bobovi - 3D kino alá IMAX, akorát se s váma ještě hýbaly sedačky pro navození pocitu, že fakt jedete na horské dráze. Bylo to úplně super, speciální díl kresléného seriálu Sponge Bob upravený jako horská dráha.

Bouřky

Vedra nám polevila, ale zase tu máme období bouřek. Ale nenechte se zmást, místní bouřky se s těmi co máme v Česku nedají vůbec srovnat. Přiženou se strašně rychle (včera to byla tak jedna minuta, působilo to spíš jak tlaková vlna, tak moc se z ničeho nic zvedl vítr), blesky jsou všude a to víc jak sekundové, k tomu liják, že stěrače vůbec nestíhají a tohle celé trvá klidně 5-6h. Navíc jak tady mají hodně špatné rozvody elektriky, tak jsme často ještě bez proudu. Viděli jsme dokonce jak blesk práskl přímo před náma do transformátoru a vypadlo celé veřejné osvětlení. Fakt jsem v tu chvíli byl rád za auto, protože být venku pěšky nebo na kole, tak už asi ležím na zemi a ani se nehýbám. A aby toho nebylo málo, tak z nějakého záhadného důvodu nemají nikde na barácích hromosvody ;)

Jak to vypadá u nás doma

Když jsme se nastěhovali na náš apartmán, tak tam byly akorát postele a museli jsme sedět na zemi. Taky většinu věcí jsme měli na zemi, protože je nebylo ani kam vystěhovat a samozřejmě nebyl na nějaké vybalování čas. Takže to během pár dnů vypadalo takto:


Nebyla by to ale Amerika, aby se problém s nedostatkem nábytku nedal lehce řešit. Ne že bychom naběhli do nějakého místního shopu a utratili všecky prachy za stůl a pár židlí. Stačilo párkrat vyrazit ven a obejít místní kontejnery. Američani totiž často vyhazují uplně v pohodě nábytek a ještě jsou tak ochotní, že to jen položí vedle kontejneru, kdyby se to někomu náhodou hodilo. Takhle jsme si vybavili celý obývák, že už nám skoro nic nechybí. A navíc to má velmi osobitý styl:

Tenhle gauč jsme objevili zrovna, když u nás byla párty. Takže hosti hned museli jít pomát stěhovat.

Vedro

Udeřily taková vedra, že se nám o tom ani nezdálo. Několik dnů bylo naprosto nesnesitelně, protože z nás tekl pot proudem i když jsme nic nedělali a jen seděli pod slunečníkem. Navíc bazény měly teplotu přes 30°, takže osvěžení naprosto nulové. Maximální teplota podle předpovědi byla 39°C, ale některé teploměry ukazovali i kolem 43°... navíc v Richmondu je strašně vlhko a to ovlivňuje vnímání teploty. Takže když je vlhké počasí, zdá se nám víc teplo. Tato feels like teplota byla nejvíc 45°, což je už vážně smrtící. A aby toho nebylo málo, tak teplota v noci vůbec neklesla a ještě o půlnoci bylo 30°! Nejnižší nad ránem 27°. Ještě že nám nepřestala uplně fungovat klima, přestože o její funkčnosti se dá uspěšně polemizovat.

Party

Tak a konečně dam taky jeden malý příspevek:-) Když se už někdy „přemůžeme“ a všichni se dokážeme během co nejkratší doby vystřídat v koupelně ( kde mimochodem KONEČNĚ!! odtéká umyvadlo) tak taky někdy vyrazíme pařit.

Tohle jsou uplně všechny slečny a i ty které vlastně neznáme ( ty 2 uplně napravo jsou nějaké Ukrajinky? :-)

tohle Ukrajinky nebudou..

Nicméně to znamená že jedeme navštívit Ivana, Igora, Stacy ..... Scotta a Juraje do jejich apartmanu na druhé straně Richmondu – po cestě se samozřejmě do krve pohádáme, protože 4 lidi sedící na zadních sedadlech, to je fakt luxus, a taky si dost radíme při řízení... Popřípadě se x-krat ztratíme na exitech takže asi 2 hodiny po odjezdu dorazime k nim.

Michal a Lisa (hezké brýle že?:-)

z leva: Stacy, uprostřed je Juraj - dostava nějakou masage nebo co:-) a nahoře Ivan a taky Igor, ten si to užívá snad víc než mesageovaný...

Marky a Scott ( to je vyložený am.prototyp:-)

Kačka a Igor (zřejmě nevinně vypadajici :-)

Další možnost je, že se přesuneme cele 2 minuty chůze a dovádíme se slovnskými bratry a sestrami. A s Phillipem samozřejmě ( náš American tatka :) – ochotně nás tahá po místních klubech a discos, ale je to ďábel, propotí na parketě triko ani nemrknete.

Jury nabizi mojito a biceps:-))

Peter(fakt škrtící - to není usměv, to je lapaní po dechu) a Igor

No a taky semtam kalíme s partou z Chippenhamu...

Macka s Monikou- "émerickej usměv"


...hrajeme BEER BONG – alias trychtýř do krku, pozděj nabídneme i video...

...nebo BEER POINT – což záleží na tom, jakou má člověk mušku a trefí pincovým míčkem kelímek ale fotku jsem nenašla:-)

Auto 2

Pro velký úspěch našeho příběhu s Fordem (krycí jméno Henry) dnes přinášíme další pokračování! Můžete se těšit na dech vyrážející situace, přestože policajti ani oblíbené bazooky už vystupovat nebudou. A pro velké fanoušky tu mám slib, že vzhledem k naší smůle to dost pravděpodobně nebude poslední díl :)

Minule jsem skončil u toho, že úspěšně jezdíme naším autem a má jen pár drobných much, které neovlivňují jízdu. Takhle to vypadalo asi 2 týdny. Pak nám z ničeho nic klesl olej. Tak jsme olej koupili a dolili, ale přesto jsme se moc nezbavili podezřelého zvuku. No popravdě motor začal znít jako sekačka. Za dva dny jsme museli koupit další flašku oleje, což nás už pořádně znepokojilo, protože nám z auta žádný olej nekapal. Další flaška pomohla a olej tam nějakou dobu vydržel. Dál jsme se tím nezabývali, protože mezitím se nám objevil nový problém.

Náš milý Henry odmítl nastartovat, jednou zachrochtal a tím to skončilo. Vypadalo to na baterku, přestože jezdíme denně a hodně po dálnicích, takže nikdo nechápal, proč by se nám z ničeho nic vybila baterka. Dalo nám celkem zabrat sehnat někoho se startovacími kabely, ale povedlo se a auto naskočilo. Tím se problém na chvíli vyřešil. Druhý den jsme si nechali přeměřit baterku a ta byla v pořádku. Mysleli jsme si, že máme po problému, že šlo o nějakou náhodu. Když jsme další den zase hledali člověka se startovacími kabely, tak jsme si hned po nastartovaní zajeli do Wal-Martu koupit za 12USD svoje. Takže jsme začali každé asi 4. startování startovat za pomocí dalšího auta a startovacích kabelů (v angličtině to jsou jumper cables, kdyby jste to někdy potřebovali). Takhle to probíhalo několik dalších dnů, nechali jsme znovu přeměřit baterku a usilovně jsme přemýšleli, co je špatně. Než jsme stačili něco udělat, tak se stala další zajimává příhoda.

Při dalším obyčejném startováním pomocí kabelů, se tyto kabely vznítily a začaly hořet! S tím taky začalo něco smrdět uvnitř v autě. Volali jsme našemu šéfovi (Zach), že máme pořádný problém. Přijel nám pomoct, ale moc se nám to nevyplatilo. Přestože se kolem sešlo pár lidí, kteří vypadali, že opravovaní aut snad i rozumí, Zach sám naprosto sebejistě prohlásil, že problém je v pojistkové skříni a přidružených rozvodech. A že to vytáhnem ven, seženem novou na vrakovišti a sami si to dokážem vyměnit. Jenže to by to nesměl být Američan a bývalý mariňák k tomu. Místo aby to vytáhl nějak inteligentně, tak si na to vzal kleště a později hasák. Tudíž to nějak vymlátil ven, roztřepil všecky dráty pod tím a nechal to tak.

Samozřejmě že na vrakovišti jsme to nenašli a ještě na nás začali tlačit, že to není jejich problém, že se nemáme jak dostat do práce. Tudíž nám už došla trpělivost a spolu s dalšími problémy se vydali za největším šéfem. To byl konečně první rozumný člověk na jednání a spousta věcí se vyřešila. Slíbil nám to na jejich náklady odtáhnout do servisu a opravit. Jenže se ukázalo, že oprava bude 600USD! Asi k tomu přidali i další problémy, ale každopádně to je strašná pálka. My jsme se ale mezitím rozhodli sehnat si druhé auto, protože Henrymu už nikdo neveřil. A taky tady byla dobrá nabídka od mého známeho z bazénu.

Takže jsme koupili druhé auto, Mazdu MX6 2.2l z roku 1991 s klimatizací, 126 000 najetých mil, s manualním řazením za 1000USD. Ten můj známý s tím denně jezdil do práce, takže jsem viděl, že to vážně funguje. A celkově tohle auto je už na první pohled v lepším stavu. Taky je mnohem prostornější, takže jsou všichni nadšení.


Když se ukázalo, jak je oprava strašně drahá, tak z nějakého zaplacení naší firmou sešlo. Tudíž nám akorát dokázali vyjednat, že to v servisu vykoupí za 200USD. Takže jsme prodělali 500USD a to ne naší vinou. My jsme si totiž tohle auto nevybrali, to nám ho vybral jeden člověk z firmy. Ale nikoho z nich ani nenapadlo se aspoň omluvit a to nemluvím o tom, že by nám chtěli zaplatit škodu.

Mazdou jsme úspěšně jezdili asi 14 dnů, než nám ji někdo přes den ťukl na parkovišti! Auto je normálně pojízdné, takže to není takový problém, ale protože se pachatel nepřiznal, tak máme promáčklý blatník a nikdo nám nedá ani dolar. Havarijni pojištění samozřejmě nemáme. Oprava by podle odhadu stála asi 200-300USD, tak na to kašleme. Akorát jsme zase prodělali další peníze, protože určitě klesla cena auta. A zase to nebylo naší vinou :(

Kup chleba, máslo a jednu brokovnici

Všichni víme, že je Amerika strašně militaristická země a mít doma bouchačku není nic neobvyklého. Ale to, že se dají koupit brokovnice přímo ve Wal-Martu (obchod skoro stejný jako Tesco u nás), to jsme važně nečekali. Navíc se mi ty zbraně zdají dost levné, když se brokovnice dá koupit už za 270USD (a není to žádná vzduchovka!). A nebyla by to Amerika, aby tady nebyla okolo zbraní zase nějaká absolutně nelogická věc. Člověku stačí být pouze 18 let starý, aby si mohl koupit brokovnici, ale musí mít 21, aby si mohl koupit pivo...

A pro ty, co mi nevěří, mám dokumentační fotku. V pozadí dobře živený Amík a vedle něho volejbalové balóny, které ve specializovaném army shopu určitě nemají ;)