Thursday, July 26, 2007

Party

Tak a konečně dam taky jeden malý příspevek:-) Když se už někdy „přemůžeme“ a všichni se dokážeme během co nejkratší doby vystřídat v koupelně ( kde mimochodem KONEČNĚ!! odtéká umyvadlo) tak taky někdy vyrazíme pařit.


Tohle jsou uplně všechny slečny a i ty které vlastně neznáme ( ty 2 uplně napravo jsou nějaké Ukrajinky? :-)















tohle Ukrajinky nebudou..

Nicméně to znamená že jedeme navštívit Ivana, Igora, Stacy ..... Scotta a Juraje do jejich apartmanu na druhé straně Richmondu – po cestě se samozřejmě do krve pohádáme, protože 4 lidi sedící na zadních sedadlech, to je fakt luxus, a taky si dost radíme při řízení... Popřípadě se x-krat ztratíme na exitech takže asi 2 hodiny po odjezdu dorazime k nim.














Michal a Lisa (hezké brýle že?:-)















z leva: Stacy, uprostřed je Juraj - dostava nějakou masage nebo co:-) a nahoře Ivan a taky Igor, ten si to užívá snad víc než mesageovaný...














Marky a Scott ( to je vyložený am.prototyp:-)









Kačka a Igor (zřejmě nevinně vypadajici :-)


Další možnost je, že se přesuneme cele 2 minuty chůze a dovádíme se slovnskými bratry a sestrami. A s Phillipem samozřejmě ( náš American tatka :) – ochotně nás tahá po místních klubech a discos, ale je to ďábel, propotí na parketě triko ani nemrknete.

























Jury nabizi mojito a biceps:-))










Peter(fakt škrtící - to není usměv, to je lapaní po dechu) a Igor


No a taky semtam kalíme s partou z Chippenhamu...















Macka s Monikou- "émerickej usměv"


...hrajeme BEER BONG – alias trychtýř do krku, pozděj nabídneme i video...










...nebo BEER POINT – což záleží na tom, jakou má člověk mušku a trefí pincovým míčkem kelímek ale fotku jsem nenašla:-)

Auto 2

Pro velký úspěch našeho příběhu s Fordem (krycí jméno Henry) dnes přinášíme další pokračování! Můžete se těšit na dech vyrážející situace, přestože policajti ani oblíbené bazooky už vystupovat nebudou. A pro velké fanoušky tu mám slib, že vzhledem k naší smůle to dost pravděpodobně nebude poslední díl :)

Minule jsem skončil u toho, že úspěšně jezdíme naším autem a má jen pár drobných much, které neovlivňují jízdu. Takhle to vypadalo asi 2 týdny. Pak nám z ničeho nic klesl olej. Tak jsme olej koupili a dolili, ale přesto jsme se moc nezbavili podezřelého zvuku. No popravdě motor začal znít jako sekačka. Za dva dny jsme museli koupit další flašku oleje, což nás už pořádně znepokojilo, protože nám z auta žádný olej nekapal. Další flaška pomohla a olej tam nějakou dobu vydržel. Dál jsme se tím nezabývali, protože mezitím se nám objevil nový problém.

Náš milý Henry odmítl nastartovat, jednou zachrochtal a tím to skončilo. Vypadalo to na baterku, přestože jezdíme denně a hodně po dálnicích, takže nikdo nechápal, proč by se nám z ničeho nic vybila baterka. Dalo nám celkem zabrat sehnat někoho se startovacími kabely, ale povedlo se a auto naskočilo. Tím se problém na chvíli vyřešil. Druhý den jsme si nechali přeměřit baterku a ta byla v pořádku. Mysleli jsme si, že máme po problému, že šlo o nějakou náhodu. Když jsme další den zase hledali člověka se startovacími kabely, tak jsme si hned po nastartovaní zajeli do Wal-Martu koupit za 12USD svoje. Takže jsme začali každé asi 4. startování startovat za pomocí dalšího auta a startovacích kabelů (v angličtině to jsou jumper cables, kdyby jste to někdy potřebovali). Takhle to probíhalo několik dalších dnů, nechali jsme znovu přeměřit baterku a usilovně jsme přemýšleli, co je špatně. Než jsme stačili něco udělat, tak se stala další zajimává příhoda.

Při dalším obyčejném startováním pomocí kabelů, se tyto kabely vznítily a začaly hořet! S tím taky začalo něco smrdět uvnitř v autě. Volali jsme našemu šéfovi (Zach), že máme pořádný problém. Přijel nám pomoct, ale moc se nám to nevyplatilo. Přestože se kolem sešlo pár lidí, kteří vypadali, že opravovaní aut snad i rozumí, Zach sám naprosto sebejistě prohlásil, že problém je v pojistkové skříni a přidružených rozvodech. A že to vytáhnem ven, seženem novou na vrakovišti a sami si to dokážem vyměnit. Jenže to by to nesměl být Američan a bývalý mariňák k tomu. Místo aby to vytáhl nějak inteligentně, tak si na to vzal kleště a později hasák. Tudíž to nějak vymlátil ven, roztřepil všecky dráty pod tím a nechal to tak.

Samozřejmě že na vrakovišti jsme to nenašli a ještě na nás začali tlačit, že to není jejich problém, že se nemáme jak dostat do práce. Tudíž nám už došla trpělivost a spolu s dalšími problémy se vydali za největším šéfem. To byl konečně první rozumný člověk na jednání a spousta věcí se vyřešila. Slíbil nám to na jejich náklady odtáhnout do servisu a opravit. Jenže se ukázalo, že oprava bude 600USD! Asi k tomu přidali i další problémy, ale každopádně to je strašná pálka. My jsme se ale mezitím rozhodli sehnat si druhé auto, protože Henrymu už nikdo neveřil. A taky tady byla dobrá nabídka od mého známeho z bazénu.

Takže jsme koupili druhé auto, Mazdu MX6 2.2l z roku 1991 s klimatizací, 126 000 najetých mil, s manualním řazením za 1000USD. Ten můj známý s tím denně jezdil do práce, takže jsem viděl, že to vážně funguje. A celkově tohle auto je už na první pohled v lepším stavu. Taky je mnohem prostornější, takže jsou všichni nadšení.


Když se ukázalo, jak je oprava strašně drahá, tak z nějakého zaplacení naší firmou sešlo. Tudíž nám akorát dokázali vyjednat, že to v servisu vykoupí za 200USD. Takže jsme prodělali 500USD a to ne naší vinou. My jsme si totiž tohle auto nevybrali, to nám ho vybral jeden člověk z firmy. Ale nikoho z nich ani nenapadlo se aspoň omluvit a to nemluvím o tom, že by nám chtěli zaplatit škodu.

Mazdou jsme úspěšně jezdili asi 14 dnů, než nám ji někdo přes den ťukl na parkovišti! Auto je normálně pojízdné, takže to není takový problém, ale protože se pachatel nepřiznal, tak máme promáčklý blatník a nikdo nám nedá ani dolar. Havarijni pojištění samozřejmě nemáme. Oprava by podle odhadu stála asi 200-300USD, tak na to kašleme. Akorát jsme zase prodělali další peníze, protože určitě klesla cena auta. A zase to nebylo naší vinou :(

Wednesday, July 18, 2007

Kup chleba, máslo a jednu brokovnici

Všichni víme, že je Amerika strašně militaristická země a mít doma bouchačku není nic neobvyklého. Ale to, že se dají koupit brokovnice přímo ve Wal-Martu (obchod skoro stejný jako Tesco u nás), to jsme važně nečekali. Navíc se mi ty zbraně zdají dost levné, když se brokovnice dá koupit už za 270USD (a není to žádná vzduchovka!). A nebyla by to Amerika, aby tady nebyla okolo zbraní zase nějaká absolutně nelogická věc. Člověku stačí být pouze 18 let starý, aby si mohl koupit brokovnici, ale musí mít 21, aby si mohl koupit pivo...

A pro ty, co mi nevěří, mám dokumentační fotku. V pozadí dobře živený Amík a vedle něho volejbalové balóny, které ve specializovaném army shopu určitě nemají ;)

Tuesday, July 17, 2007

Virginia Beach

Virginia Beach je jen 100 mil od Richmondu, takže jsme se tam samozřejmě museli zajet podívat. Přece jen v Atlantiku se každý den koupat nemůžeme. Obzvláště u nás doma ;) Povedlo se nám si popřehazovat směny a docílit tak volna pro 5 lidí ve stejný den. Což je celkem u nás rarita a už se to asi nebude opakovat. Někteří tak sice přišli asi o 1OO USD za ušlé přesčasové hodiny, ale stálo to za to.

Virginia Beach je klasické přímořské letovisko s obrovskou písečnou pláží, hotely hned vedle a promenádou pro bruslaře, joggery a jim podobné sporťáky. Chytli jsme zrovna větrné počasí, takže jsme měli super velké vlny a blbli jsme v nich jak malá děcka. Do toho nám nad hlavou lítaly F-16, protože hned vedle je Norfolk (kdo má rád JAG, tak určitě poznává..). Amící se s tím moc neštvou a tak ty stíhačky lítají nad pláží sakra nízko a dělají strašný rachot. Měli jsme štěstí a dokonce jsme na pláži viděli "záchranou akci" kolegů lifeguardů a neuvěřitelně jsme se násmali. Naskákali do vody 3 plavčíci jenom kvůli tomu, že jedno malé děcko na takové plavací desce mělo pocit, že ho to zanáší na moře. Plavčící tam strašně drsně doplavali za pomocí úžasné techniky přeskakování vln. Pak zjistili, že nejsou moc daleko od břehu a normálně se postavili na dno. No a po té kooperativně odtáhli vystrašené dítě 5m blíže ke břehu. Takže bylo opravdu potřeba, aby na to byli 3 ;)