Kings Dominion

Kings Dominion je obrovský zábavní park se spoustou užasných horských drah kousek za Richmondem. Všichni naši známí už tam byli a každý to jen chválil, že se to za těch 50USD určitě vyplatí. Nakonec jsme se tam dostali i my a je to vážně super. Nejhorší je první roller coaster a pak už si člověk zvykne a zvládne všecky. Akorát my jsme jako první šli na dřevěnou dráhu (taková jako je v Krok za krokem) s tím, že nemůže být tak strašná, když je ze dřeva. Ale byla téměř nejhorší ze všech, protože to vůbec nešetří a tomu dřevu se nedá věřit. Zvlášť když jde vidět z jakých špejlí je postavená a že to místy hnije

Volný pád...

Tohle je na 3D Sponge Bobovi - 3D kino alá IMAX, akorát se s váma ještě hýbaly sedačky pro navození pocitu, že fakt jedete na horské dráze. Bylo to úplně super, speciální díl kresléného seriálu Sponge Bob upravený jako horská dráha.

Bouřky

Vedra nám polevila, ale zase tu máme období bouřek. Ale nenechte se zmást, místní bouřky se s těmi co máme v Česku nedají vůbec srovnat. Přiženou se strašně rychle (včera to byla tak jedna minuta, působilo to spíš jak tlaková vlna, tak moc se z ničeho nic zvedl vítr), blesky jsou všude a to víc jak sekundové, k tomu liják, že stěrače vůbec nestíhají a tohle celé trvá klidně 5-6h. Navíc jak tady mají hodně špatné rozvody elektriky, tak jsme často ještě bez proudu. Viděli jsme dokonce jak blesk práskl přímo před náma do transformátoru a vypadlo celé veřejné osvětlení. Fakt jsem v tu chvíli byl rád za auto, protože být venku pěšky nebo na kole, tak už asi ležím na zemi a ani se nehýbám. A aby toho nebylo málo, tak z nějakého záhadného důvodu nemají nikde na barácích hromosvody ;)

Jak to vypadá u nás doma

Když jsme se nastěhovali na náš apartmán, tak tam byly akorát postele a museli jsme sedět na zemi. Taky většinu věcí jsme měli na zemi, protože je nebylo ani kam vystěhovat a samozřejmě nebyl na nějaké vybalování čas. Takže to během pár dnů vypadalo takto:


Nebyla by to ale Amerika, aby se problém s nedostatkem nábytku nedal lehce řešit. Ne že bychom naběhli do nějakého místního shopu a utratili všecky prachy za stůl a pár židlí. Stačilo párkrat vyrazit ven a obejít místní kontejnery. Američani totiž často vyhazují uplně v pohodě nábytek a ještě jsou tak ochotní, že to jen položí vedle kontejneru, kdyby se to někomu náhodou hodilo. Takhle jsme si vybavili celý obývák, že už nám skoro nic nechybí. A navíc to má velmi osobitý styl:

Tenhle gauč jsme objevili zrovna, když u nás byla párty. Takže hosti hned museli jít pomát stěhovat.

Vedro

Udeřily taková vedra, že se nám o tom ani nezdálo. Několik dnů bylo naprosto nesnesitelně, protože z nás tekl pot proudem i když jsme nic nedělali a jen seděli pod slunečníkem. Navíc bazény měly teplotu přes 30°, takže osvěžení naprosto nulové. Maximální teplota podle předpovědi byla 39°C, ale některé teploměry ukazovali i kolem 43°... navíc v Richmondu je strašně vlhko a to ovlivňuje vnímání teploty. Takže když je vlhké počasí, zdá se nám víc teplo. Tato feels like teplota byla nejvíc 45°, což je už vážně smrtící. A aby toho nebylo málo, tak teplota v noci vůbec neklesla a ještě o půlnoci bylo 30°! Nejnižší nad ránem 27°. Ještě že nám nepřestala uplně fungovat klima, přestože o její funkčnosti se dá uspěšně polemizovat.

Party

Tak a konečně dam taky jeden malý příspevek:-) Když se už někdy „přemůžeme“ a všichni se dokážeme během co nejkratší doby vystřídat v koupelně ( kde mimochodem KONEČNĚ!! odtéká umyvadlo) tak taky někdy vyrazíme pařit.

Tohle jsou uplně všechny slečny a i ty které vlastně neznáme ( ty 2 uplně napravo jsou nějaké Ukrajinky? :-)

tohle Ukrajinky nebudou..

Nicméně to znamená že jedeme navštívit Ivana, Igora, Stacy ..... Scotta a Juraje do jejich apartmanu na druhé straně Richmondu – po cestě se samozřejmě do krve pohádáme, protože 4 lidi sedící na zadních sedadlech, to je fakt luxus, a taky si dost radíme při řízení... Popřípadě se x-krat ztratíme na exitech takže asi 2 hodiny po odjezdu dorazime k nim.

Michal a Lisa (hezké brýle že?:-)

z leva: Stacy, uprostřed je Juraj - dostava nějakou masage nebo co:-) a nahoře Ivan a taky Igor, ten si to užívá snad víc než mesageovaný...

Marky a Scott ( to je vyložený am.prototyp:-)

Kačka a Igor (zřejmě nevinně vypadajici :-)

Další možnost je, že se přesuneme cele 2 minuty chůze a dovádíme se slovnskými bratry a sestrami. A s Phillipem samozřejmě ( náš American tatka :) – ochotně nás tahá po místních klubech a discos, ale je to ďábel, propotí na parketě triko ani nemrknete.

Jury nabizi mojito a biceps:-))

Peter(fakt škrtící - to není usměv, to je lapaní po dechu) a Igor

No a taky semtam kalíme s partou z Chippenhamu...

Macka s Monikou- "émerickej usměv"


...hrajeme BEER BONG – alias trychtýř do krku, pozděj nabídneme i video...

...nebo BEER POINT – což záleží na tom, jakou má člověk mušku a trefí pincovým míčkem kelímek ale fotku jsem nenašla:-)

Auto 2

Pro velký úspěch našeho příběhu s Fordem (krycí jméno Henry) dnes přinášíme další pokračování! Můžete se těšit na dech vyrážející situace, přestože policajti ani oblíbené bazooky už vystupovat nebudou. A pro velké fanoušky tu mám slib, že vzhledem k naší smůle to dost pravděpodobně nebude poslední díl :)

Minule jsem skončil u toho, že úspěšně jezdíme naším autem a má jen pár drobných much, které neovlivňují jízdu. Takhle to vypadalo asi 2 týdny. Pak nám z ničeho nic klesl olej. Tak jsme olej koupili a dolili, ale přesto jsme se moc nezbavili podezřelého zvuku. No popravdě motor začal znít jako sekačka. Za dva dny jsme museli koupit další flašku oleje, což nás už pořádně znepokojilo, protože nám z auta žádný olej nekapal. Další flaška pomohla a olej tam nějakou dobu vydržel. Dál jsme se tím nezabývali, protože mezitím se nám objevil nový problém.

Náš milý Henry odmítl nastartovat, jednou zachrochtal a tím to skončilo. Vypadalo to na baterku, přestože jezdíme denně a hodně po dálnicích, takže nikdo nechápal, proč by se nám z ničeho nic vybila baterka. Dalo nám celkem zabrat sehnat někoho se startovacími kabely, ale povedlo se a auto naskočilo. Tím se problém na chvíli vyřešil. Druhý den jsme si nechali přeměřit baterku a ta byla v pořádku. Mysleli jsme si, že máme po problému, že šlo o nějakou náhodu. Když jsme další den zase hledali člověka se startovacími kabely, tak jsme si hned po nastartovaní zajeli do Wal-Martu koupit za 12USD svoje. Takže jsme začali každé asi 4. startování startovat za pomocí dalšího auta a startovacích kabelů (v angličtině to jsou jumper cables, kdyby jste to někdy potřebovali). Takhle to probíhalo několik dalších dnů, nechali jsme znovu přeměřit baterku a usilovně jsme přemýšleli, co je špatně. Než jsme stačili něco udělat, tak se stala další zajimává příhoda.

Při dalším obyčejném startováním pomocí kabelů, se tyto kabely vznítily a začaly hořet! S tím taky začalo něco smrdět uvnitř v autě. Volali jsme našemu šéfovi (Zach), že máme pořádný problém. Přijel nám pomoct, ale moc se nám to nevyplatilo. Přestože se kolem sešlo pár lidí, kteří vypadali, že opravovaní aut snad i rozumí, Zach sám naprosto sebejistě prohlásil, že problém je v pojistkové skříni a přidružených rozvodech. A že to vytáhnem ven, seženem novou na vrakovišti a sami si to dokážem vyměnit. Jenže to by to nesměl být Američan a bývalý mariňák k tomu. Místo aby to vytáhl nějak inteligentně, tak si na to vzal kleště a později hasák. Tudíž to nějak vymlátil ven, roztřepil všecky dráty pod tím a nechal to tak.

Samozřejmě že na vrakovišti jsme to nenašli a ještě na nás začali tlačit, že to není jejich problém, že se nemáme jak dostat do práce. Tudíž nám už došla trpělivost a spolu s dalšími problémy se vydali za největším šéfem. To byl konečně první rozumný člověk na jednání a spousta věcí se vyřešila. Slíbil nám to na jejich náklady odtáhnout do servisu a opravit. Jenže se ukázalo, že oprava bude 600USD! Asi k tomu přidali i další problémy, ale každopádně to je strašná pálka. My jsme se ale mezitím rozhodli sehnat si druhé auto, protože Henrymu už nikdo neveřil. A taky tady byla dobrá nabídka od mého známeho z bazénu.

Takže jsme koupili druhé auto, Mazdu MX6 2.2l z roku 1991 s klimatizací, 126 000 najetých mil, s manualním řazením za 1000USD. Ten můj známý s tím denně jezdil do práce, takže jsem viděl, že to vážně funguje. A celkově tohle auto je už na první pohled v lepším stavu. Taky je mnohem prostornější, takže jsou všichni nadšení.


Když se ukázalo, jak je oprava strašně drahá, tak z nějakého zaplacení naší firmou sešlo. Tudíž nám akorát dokázali vyjednat, že to v servisu vykoupí za 200USD. Takže jsme prodělali 500USD a to ne naší vinou. My jsme si totiž tohle auto nevybrali, to nám ho vybral jeden člověk z firmy. Ale nikoho z nich ani nenapadlo se aspoň omluvit a to nemluvím o tom, že by nám chtěli zaplatit škodu.

Mazdou jsme úspěšně jezdili asi 14 dnů, než nám ji někdo přes den ťukl na parkovišti! Auto je normálně pojízdné, takže to není takový problém, ale protože se pachatel nepřiznal, tak máme promáčklý blatník a nikdo nám nedá ani dolar. Havarijni pojištění samozřejmě nemáme. Oprava by podle odhadu stála asi 200-300USD, tak na to kašleme. Akorát jsme zase prodělali další peníze, protože určitě klesla cena auta. A zase to nebylo naší vinou :(

Kup chleba, máslo a jednu brokovnici

Všichni víme, že je Amerika strašně militaristická země a mít doma bouchačku není nic neobvyklého. Ale to, že se dají koupit brokovnice přímo ve Wal-Martu (obchod skoro stejný jako Tesco u nás), to jsme važně nečekali. Navíc se mi ty zbraně zdají dost levné, když se brokovnice dá koupit už za 270USD (a není to žádná vzduchovka!). A nebyla by to Amerika, aby tady nebyla okolo zbraní zase nějaká absolutně nelogická věc. Člověku stačí být pouze 18 let starý, aby si mohl koupit brokovnici, ale musí mít 21, aby si mohl koupit pivo...

A pro ty, co mi nevěří, mám dokumentační fotku. V pozadí dobře živený Amík a vedle něho volejbalové balóny, které ve specializovaném army shopu určitě nemají ;)

Virginia Beach

Virginia Beach je jen 100 mil od Richmondu, takže jsme se tam samozřejmě museli zajet podívat. Přece jen v Atlantiku se každý den koupat nemůžeme. Obzvláště u nás doma ;) Povedlo se nám si popřehazovat směny a docílit tak volna pro 5 lidí ve stejný den. Což je celkem u nás rarita a už se to asi nebude opakovat. Někteří tak sice přišli asi o 1OO USD za ušlé přesčasové hodiny, ale stálo to za to.

Virginia Beach je klasické přímořské letovisko s obrovskou písečnou pláží, hotely hned vedle a promenádou pro bruslaře, joggery a jim podobné sporťáky. Chytli jsme zrovna větrné počasí, takže jsme měli super velké vlny a blbli jsme v nich jak malá děcka. Do toho nám nad hlavou lítaly F-16, protože hned vedle je Norfolk (kdo má rád JAG, tak určitě poznává..). Amící se s tím moc neštvou a tak ty stíhačky lítají nad pláží sakra nízko a dělají strašný rachot. Měli jsme štěstí a dokonce jsme na pláži viděli "záchranou akci" kolegů lifeguardů a neuvěřitelně jsme se násmali. Naskákali do vody 3 plavčíci jenom kvůli tomu, že jedno malé děcko na takové plavací desce mělo pocit, že ho to zanáší na moře. Plavčící tam strašně drsně doplavali za pomocí úžasné techniky přeskakování vln. Pak zjistili, že nejsou moc daleko od břehu a normálně se postavili na dno. No a po té kooperativně odtáhli vystrašené dítě 5m blíže ke břehu. Takže bylo opravdu potřeba, aby na to byli 3 ;)

Auto

Protože máme přidělené bazény strašně daleko od apartmánu, byli jsme naší firmou donuceni si okamžitě koupit auto. Zpočátku nás vozili do práce oni, ale to je brzy přestalo bavit. Původně to mělo být tak, že nám našli 4 auta, ze kterých si vybereme. Jenže pak se z toho vyklubalo jen jedno a měli jsme na výběr, že si ho buď okamžitě koupíme nebo se máme druhý den do práce dopravit jak chceme. Takže nám takhle vybrali auto oni a má to pár chybek. Navíc jeden apartmán si nějak po haluzi našli auto sami a mají ho tak o 2 třídy lepší za stejnou cenu. Naše auto je Ford Probe z roku 1991, najetých nějakých 150 000 mil, 2.2l motor, automatická převodovka a bohužel bez klimatizace, což je ten největší problém. Druhý je, že to je pěkně malý sporťák, což nám vůbec nevyhovuje. Sice to má celkem velký kufr, ale to nám moc nepomůže. Stálo nás 700USD, 150 značky a 130 pojištění na první měsíc. Ale hlavně že máme výsuvná světla!


Auto se koupilo relativně bez diskuze, byl u toho jen Michal a stejně ho postavili před hotovou věc. V USA jsou značky na auto nějak na osobu, takže majitel si odmontoval svoje a nám tam naši supervisoři dali nějaké dočasné staré (tudíž neplatné). To proto, aby se s tím autem dalo přejet hned ten den. Ještě řekli, že pojedou těsně před a za naším autem, ať ty značky nikdo nevidí, je tam totiž velkým písmem rok vystavení značky. Takže takhle přejeli půlku Richmondu, ale pak z vlastní zdechlosti řekli Michalovi, ať nás ostatní už klidně vyzvedne. No a samozřejmě, že jsme potkali policajty.

Na poprvé nás ještě pořádně neviděli, ale při zpáteční cestě si nás už paní šerifka odchytla. Jela přímo za náma a začala na nás blikat majáky. Protože jsme zrovna stáli na křižovatce, tak jsme nevěděli kam zastavit ke kraji. Proto si paní pomohla megafonem a začala na nás něco pokřikovat, ať zastavíme u kraje. To už nám i lidi z okolo stojících aut říkali, že musíme ke kraji. Takže jsme na červenou odbočili, zastavili ke kraji, vyklepaní položili ruce na palubní desku a čekali na paní šerifku. Paní přišla, odnesla si do auta všecky naše doklady, kupní smlouvu, pasy a oznámila nám, že toto auto je kradené a nepojištěné. Na mezinárodní řidičák se dívala celkem nevěřícně, ale pak si to někde ověřila a uznala to. Argumenty, že zítra to auto jdem přihlásit a pojistit vůbec nepomohly. Po asi 15min ji přijel na pomoc kolega, takže tam kolem nás už stály dvě blikající policajní auta. Tento policajt si to nechal vysvětlit a narozdíl od paní policajtky vypadal, že nám věřil a dokonce nám po chvíli dovolil sundat ruce z palubní desky :) Ale když jsem mu chtěl podat pas z kufru, tak si to radši šel najít sám, neexistuje abychom vystoupili z auta. Volali jsme naší supervisorce a ta říkala, že už jede za náma to pořešit. To policajty uklidnilo a začali nás prohlédávat. Jak jsme se později dozvěděli, kdyby naše šéfka nepřijela, tak nás zavře aspoň na den.

Potom, co se nás policajt zeptal, jestli vezeme nějaké pistole, pušky, brokovnice a bazooky (fakt nekecám, ptal se na bazooky!), mohl první z nás vystoupit z auta. Venku si ho otočili, ruce na kapotu a začalo prohledávání včetně všech kapes. Pak šli ostatní a zase stejná procedura. Poté nám prohledali baťohy, Nikolovi dokonce rozbalovali posmrkaný papírový kapesník, kdyby tam snad něco bylo. A Orbitky v krabičce vyvolaly velké podezření, to se tady neprodává, takže se taky museli podívat dovnitř, jestli to jsou fakt žvýkačky.

V tuto dobu už naštěstí přijela naše supervisorka a začala to s nima nějak řešit. Nafasovali jsme celkem 3 pokuty, 2 Michal jako majitel a řidič a jednu supervisorka, protože to byly její staré značky. Pokuty nám naštěstí slíbila zaplatit firma. Přijela odtahovka a naše autíčko, které jsme vlastnili asi 10h nám odtáhli na policajní parkoviště. Už jsme tam s policajtama byli asi 1,5h a celkem se uvolnili, takže jsme je uzemnili, když jsme se zeptali, jestli si můžeme vyfotit odtahované auto :) Tím jsme se asi stali celkem zajímavými chlápky, protože i náš šéf chtěl tu fotku, že si ji dá v kanceláři na stěnu :) Škoda jen, že se nechtěli policajti vyfotit s náma.


A aby té srandy nebylo málo, tak cestou domů zjistil jeden z naších šefů, že ty pokuty nejsou napsané na Michalovo jméno, že je jenom podepsal, ale jsou na jméno bývalého majitele :) a že prý tady platí něco takového, že když tam je chyba, tak to člověk nemusí platit. Každopadně na naše jméno pokuta není a bývalý majitel zase nic nepodepsal :)

Za dva dny se nám auto dostalo zpátky do rukou a začali jsme se rozvážet na bazény. Tohle je pořád v řešení, protože máme bazény strašně rozházené a strasně daleko. Takže denně najedeme minimálně 120mil a strávíme v autě 3h. Pokud se teda někde na těch šílených dalničních křižovatkách neztratíme. Sice to je líp značené než u nás, ale i tak se občas stane, že to naráz uhne bez upozornění dopředu. Takhle jsme se dostali do downtownu (centrum) a jeli na bazén po cestě, kde bylo asi 50 stopek. Oni totiž nemají hlavní cesty, takže když tam nejsou semafory, jsou tam ze všech 4 stran stopky. Za týden, co máme auto, jsme najeli asi 1200km. Zatím se nám podařilo vyhádat nějaké peníze na benzín a ještě se nám musí vylepšit rozvrh, aby se to dalo zvládat. Jinak to celé leto nepůjde.

Nebylo by to naše auto, aby hned další den nenastal nějaký problém. Povedlo se nám totiž nějak seknout automat, takže nešlo přeřadit z parkingu, abychom se mohli někam rozjet. Už jsem chtěli zoufale volat odtahovku, ale nakonec se to umoudřilo a nějaká kombinace brzdy a startovaní to uvolnila a zase šlo řadit. O pár dnů později jsme zjistili, že tady v tom počasí není možné odmlžit auto za deště, takže se musí všecko utírat ručníkem. No a ještě nás štve, že to topí vpředu na nohy, přestože je všecko vyplé. To musíme nějak vyřešit a hned to bude lepší :)

btw pro automobilové nadšence, umí to řadit i manuálně první 3 stupně, takže to pak funguje jako sekvenční převodovka a je to celkem dělo, když to má 2.2l motor ;) Spotřeba je něco mezi 8-10l benzinu, tak to není tak strašné. Galon = 3.8l stojí kolem 2.8USD

Kdepak to pracujeme?

Bazénů se nám střídá dost, takže jen pár na ukázku. Máme je strašně rozházené po půlce Richmondu, takže tam musíme jezdit autem (o našem sporťáku bude další příspěvek, protože to je vážně neuvěřitelná story..).

Tohle je zatím největší jedno plavčíkový bazén. A byl přidělen natrvalo mně. Ale aspoň mám stabilní rozvrh, což je úžasné.

Tohle je naopak jeden z nejmenších bazénů. A je to jediný bazén, který má kolem sebe plot s ostnatým drátem. Leží totiž v solidním černošském ghettu, ale na bazén chodí stejně jen děcka, tak se není čeho bát. Navíc plavčík má solidní autoritu :)

První bazén s lidma, ostatní jsem fotil ráno, kdy tam jěště nikdo nebyl.

Jeden z větších bazénů, dělají tam 3 lifeguardi na jednou a ještě je tam manager, který šéfuje a dělá recepční a kontroluje lidi, jestli mají parmanentky - pool pass.

Lifeguard on duty

Typická Amerika

Zatím jsem ještě neviděl klasický školní autobus jak ze Simpsonů, ale i ten novější je pěkný a má něco do sebe:


Všichni víme, že amící jsou strašní nacionalisti, takže proč by neměli trvale zabodlou státní vlajku ve stromě před barákem: