Auto

Protože máme přidělené bazény strašně daleko od apartmánu, byli jsme naší firmou donuceni si okamžitě koupit auto. Zpočátku nás vozili do práce oni, ale to je brzy přestalo bavit. Původně to mělo být tak, že nám našli 4 auta, ze kterých si vybereme. Jenže pak se z toho vyklubalo jen jedno a měli jsme na výběr, že si ho buď okamžitě koupíme nebo se máme druhý den do práce dopravit jak chceme. Takže nám takhle vybrali auto oni a má to pár chybek. Navíc jeden apartmán si nějak po haluzi našli auto sami a mají ho tak o 2 třídy lepší za stejnou cenu. Naše auto je Ford Probe z roku 1991, najetých nějakých 150 000 mil, 2.2l motor, automatická převodovka a bohužel bez klimatizace, což je ten největší problém. Druhý je, že to je pěkně malý sporťák, což nám vůbec nevyhovuje. Sice to má celkem velký kufr, ale to nám moc nepomůže. Stálo nás 700USD, 150 značky a 130 pojištění na první měsíc. Ale hlavně že máme výsuvná světla!


Auto se koupilo relativně bez diskuze, byl u toho jen Michal a stejně ho postavili před hotovou věc. V USA jsou značky na auto nějak na osobu, takže majitel si odmontoval svoje a nám tam naši supervisoři dali nějaké dočasné staré (tudíž neplatné). To proto, aby se s tím autem dalo přejet hned ten den. Ještě řekli, že pojedou těsně před a za naším autem, ať ty značky nikdo nevidí, je tam totiž velkým písmem rok vystavení značky. Takže takhle přejeli půlku Richmondu, ale pak z vlastní zdechlosti řekli Michalovi, ať nás ostatní už klidně vyzvedne. No a samozřejmě, že jsme potkali policajty.

Na poprvé nás ještě pořádně neviděli, ale při zpáteční cestě si nás už paní šerifka odchytla. Jela přímo za náma a začala na nás blikat majáky. Protože jsme zrovna stáli na křižovatce, tak jsme nevěděli kam zastavit ke kraji. Proto si paní pomohla megafonem a začala na nás něco pokřikovat, ať zastavíme u kraje. To už nám i lidi z okolo stojících aut říkali, že musíme ke kraji. Takže jsme na červenou odbočili, zastavili ke kraji, vyklepaní položili ruce na palubní desku a čekali na paní šerifku. Paní přišla, odnesla si do auta všecky naše doklady, kupní smlouvu, pasy a oznámila nám, že toto auto je kradené a nepojištěné. Na mezinárodní řidičák se dívala celkem nevěřícně, ale pak si to někde ověřila a uznala to. Argumenty, že zítra to auto jdem přihlásit a pojistit vůbec nepomohly. Po asi 15min ji přijel na pomoc kolega, takže tam kolem nás už stály dvě blikající policajní auta. Tento policajt si to nechal vysvětlit a narozdíl od paní policajtky vypadal, že nám věřil a dokonce nám po chvíli dovolil sundat ruce z palubní desky :) Ale když jsem mu chtěl podat pas z kufru, tak si to radši šel najít sám, neexistuje abychom vystoupili z auta. Volali jsme naší supervisorce a ta říkala, že už jede za náma to pořešit. To policajty uklidnilo a začali nás prohlédávat. Jak jsme se později dozvěděli, kdyby naše šéfka nepřijela, tak nás zavře aspoň na den.

Potom, co se nás policajt zeptal, jestli vezeme nějaké pistole, pušky, brokovnice a bazooky (fakt nekecám, ptal se na bazooky!), mohl první z nás vystoupit z auta. Venku si ho otočili, ruce na kapotu a začalo prohledávání včetně všech kapes. Pak šli ostatní a zase stejná procedura. Poté nám prohledali baťohy, Nikolovi dokonce rozbalovali posmrkaný papírový kapesník, kdyby tam snad něco bylo. A Orbitky v krabičce vyvolaly velké podezření, to se tady neprodává, takže se taky museli podívat dovnitř, jestli to jsou fakt žvýkačky.

V tuto dobu už naštěstí přijela naše supervisorka a začala to s nima nějak řešit. Nafasovali jsme celkem 3 pokuty, 2 Michal jako majitel a řidič a jednu supervisorka, protože to byly její staré značky. Pokuty nám naštěstí slíbila zaplatit firma. Přijela odtahovka a naše autíčko, které jsme vlastnili asi 10h nám odtáhli na policajní parkoviště. Už jsme tam s policajtama byli asi 1,5h a celkem se uvolnili, takže jsme je uzemnili, když jsme se zeptali, jestli si můžeme vyfotit odtahované auto :) Tím jsme se asi stali celkem zajímavými chlápky, protože i náš šéf chtěl tu fotku, že si ji dá v kanceláři na stěnu :) Škoda jen, že se nechtěli policajti vyfotit s náma.


A aby té srandy nebylo málo, tak cestou domů zjistil jeden z naších šefů, že ty pokuty nejsou napsané na Michalovo jméno, že je jenom podepsal, ale jsou na jméno bývalého majitele :) a že prý tady platí něco takového, že když tam je chyba, tak to člověk nemusí platit. Každopadně na naše jméno pokuta není a bývalý majitel zase nic nepodepsal :)

Za dva dny se nám auto dostalo zpátky do rukou a začali jsme se rozvážet na bazény. Tohle je pořád v řešení, protože máme bazény strašně rozházené a strasně daleko. Takže denně najedeme minimálně 120mil a strávíme v autě 3h. Pokud se teda někde na těch šílených dalničních křižovatkách neztratíme. Sice to je líp značené než u nás, ale i tak se občas stane, že to naráz uhne bez upozornění dopředu. Takhle jsme se dostali do downtownu (centrum) a jeli na bazén po cestě, kde bylo asi 50 stopek. Oni totiž nemají hlavní cesty, takže když tam nejsou semafory, jsou tam ze všech 4 stran stopky. Za týden, co máme auto, jsme najeli asi 1200km. Zatím se nám podařilo vyhádat nějaké peníze na benzín a ještě se nám musí vylepšit rozvrh, aby se to dalo zvládat. Jinak to celé leto nepůjde.

Nebylo by to naše auto, aby hned další den nenastal nějaký problém. Povedlo se nám totiž nějak seknout automat, takže nešlo přeřadit z parkingu, abychom se mohli někam rozjet. Už jsem chtěli zoufale volat odtahovku, ale nakonec se to umoudřilo a nějaká kombinace brzdy a startovaní to uvolnila a zase šlo řadit. O pár dnů později jsme zjistili, že tady v tom počasí není možné odmlžit auto za deště, takže se musí všecko utírat ručníkem. No a ještě nás štve, že to topí vpředu na nohy, přestože je všecko vyplé. To musíme nějak vyřešit a hned to bude lepší :)

btw pro automobilové nadšence, umí to řadit i manuálně první 3 stupně, takže to pak funguje jako sekvenční převodovka a je to celkem dělo, když to má 2.2l motor ;) Spotřeba je něco mezi 8-10l benzinu, tak to není tak strašné. Galon = 3.8l stojí kolem 2.8USD